Řízené větrání s rekuperací tepla i do paneláku!
Máte zateplený dům a vyměněná okna? Důvodem rekonstrukcí panelových domů bývá jak řešení nevyhovujícího technického stavu a potřeba snížit energetickou náročnost budovy, tak i snaha o vyšší kvalitu bydlení. Právě zateplení a výměna oken patří mezi nejčastější úpravy, které u panelových domů provádíme, a po jejich dokončení obvykle považujeme rekonstrukci za kompletní. Opravdový komfort při respektování požadovaných úspor energií nám však přinese až systém řízeného větrání s rekuperací tepla.
Proč bychom si měli řízené větrání s rekuperací tepla pořídit?
Odpověď začíná u stavu, ve kterém se náš dům nachází po rekonstrukci. Poté, co se zbavíme starých a netěsných oken a nahradíme je novými s mnohem vyšší těsností, se správné větrání stává velmi důležitou podmínkou zdravého bydlení. Lidé si velmi často stěžují na problémy s vyšší vlhkostí, která se projevuje rosením nových oken. Tento jev dávají za vinu právě oknům a snaží se je reklamovat. Ta jsou ale v naprosté většině případů v pořádku a vinni jsme my, protože neumíme správně větrat. Mimo to, nedostatečné větrání je i závažný hygienický problém.
Řešení výměny vzduchu je popelkou
Jaké máme kromě klasického větrání otevíráním oken, které ale plně závisí na uživatelích a tím pádem je zpravidla nedostatečné, další možnosti, jak do svých domovů přivést čerstvý vzduch? Původní vzduchotechnika v panelových domech se v drtivé většině případů týká pouze bytového jádra a kuchyně často je za hranicí životnosti, ze všech vnitřních instalací ale ve společných šachtách zabírá nejvíce prostoru.
Výměna centrálního ventilátoru na střeše objektu je nejjednodušším krokem případné rekonstrukce systému větrání. Je možné jej nahradit několika způsoby:
- novým ventilátorem,
- osazením samočinných hlavic, o jejichž faktickém přínosu a účinnosti se však vedou dlouhé debaty,
- teoreticky i odpojením bez instalace nového prvku,
- osazením vzduchotechnických jednotek.
Rozdíly v náročnosti na realizaci venkovních částí těchto variant nejsou velké. Není nutné vstupovat do bytů a zasahovat do soukromí jejich uživatelů. Nejedná se ale o systémové řešení, pouze o zmírnění a oddálení problémů s větráním, které si bohužel málokdo připouští.
Stávající systém větrání v panelových domech je založen na podtlaku, který vytváří ventilátor na střeše objektu v centrálních stoupačkách. Na ně jsou připojeny koupelny, toalety a kuchyně, ze kterých je vzduch odsáván. Větrání je ale společné pro všechny – spustí-li ventilátor jeden uživatel na společné stoupačce, odvádí se vzduch ze všech bytů zároveň. Toto řešení tedy nerespektuje požadavky konkrétního bytu.
Přívod vzduchu není možné popsat stejně snadno jako odsávání. Vždy se uvažovalo, že při podtlakovém větrání bude dostatek vzduchu zajištěn díky netěsnostem konstrukcí, především netěsnými spárami oken. Při stávajícím pojetí oprav objektů, nazvěme jej pracovně „prvním stupněm rekonstrukce“, se ale osazují okna s výrazně vyšší neprůvzdušností mezi rámem a křídlem, která jsou systémově vzduchotěsně napojována na stěny.
Provedení termofasády na obvodovém plášti také výrazně zvyšuje vzduchotěsnost. Vše se přeci provádí pro úsporu energií – aby do místností „netáhl“ studený vzduch a zvýšil se tak komfort užívání. Dle měření v realizovaných objektech „prvního stupně rekonstrukce“ se zlepšení vzduchotěsností nepřibližuje doporučeným hodnotám, přesto je přívod vzduchu pro výměnu větráním potlačen. Kudy se venkovní čerstvý vzduch do bytů při podtlakovém větrání ale dostane?
Odpověď je jednoduchá. Zbývajícími netěstnostmi. Ty nalezneme kolem vchodových dveřích do bytů, kudy se nasává vzduch ze společných prostor. Ten ale určitě nelze považovat za čerstvý, stejně jako vzduch, který proudí kolem netěsných stoupaček v šachtě, často s pachy od sousedů. Nedostává se ale do obytných místností, kde se při měřeních zjistilo, že kvalita vnitřního prostředí pokojů není pro uživatele příznivá. Proto musíme pamatovat na správné větrání. Praxe ale ukazuje, že skutečně správně větrá pouze zlomek uživatelů bytů. Jak tedy dostaneme do interiéru, přesněji do obytných místností, dostatek čerstvého vzduchu?
Někteří majitelé domů řeší tuto situaci tím, že osazují okna s mikroventilací – tedy okna méně těsná. To ale s nadsázkou můžeme říct, že není nutné okna měnit – vždyť je za příplatek zhoršujeme. Existuje ale nějaká varianta, která by řešila vše? Pojem řízené větrání s rekuperací tepla je nám známý z oblasti nízkoenergetických a především pasivních domů. Jak ale odborníci upozorňují, není důvod, proč by bychom se s touto technologií nemohli setkávat v podstatně větší šíři, a to i v panelových domech.
Co nám řízené větrání s rekuperací tepla přinese?
Díky řízenému větrání s rekuperací tepla nebudeme muset myslet na pravidelné a správné větrání a v bytě budeme mít za všech okolností dostatek čerstvého vzduchu bez jakýchkoliv domácích pachů.
Řízené větrání s rekuperací tepla se postará o maximální úsporu energie na vytápění. Doma tak budeme mít teplo, čerstvý vzduch a ještě budeme šetřit. Často uváděná nevýhoda – pořizovací cena rekuperačního systému – se nám bude postupně vracet v podobě úspor, ale hlavně komfortu při pobytu v bytě. Snížení nadměrné vlhkosti a zamezení růstu plísní dostaneme jako bonus navíc. A u rušných silnic větráme, aniž bychom museli otevírat okna – klid k nezaplacení.
O řízeném větrání s rekuperací tepla můžeme uvažovat v případě, že jsme s rekonstrukcí svého domu neskončili jen zateplením a výměnou oken. Hovoříme o takzvané rekonstrukci druhého stupně, tedy stavu, kdy jsou prováděny i opravy vnitřních instalací technického zařízení budov, včetně vzduchotechniky.
Jak to funguje?
Rekuperace tepla z odpadního vzduchu využívá princip, kdy ve výměníku proudí proti sobě odděleně teplý, vlhký a odpadní vzduch z koupelen, WC a kuchyní a čerstvý, ale studený venkovní vzduch. Výměník slouží k ohřívání čerstvého vzduchu přiváděného do obytných místností teplem předávaným vzduchem odpadním. Zároveň dochází na straně odvodu ke kondenzaci vzdušné vlhkosti, která se sráží na stěnách výměníku. I tato energie je využitá pro předehřev čerstvého vzduchu, což rekuperaci dále zefektivňuje. Běžně se její účinnost pohybuje mezi 75 a 90 %. Rozvod vzduchu po bytě je obvykle zajišťován vedením pod stropem chodeb bytů v podhledech.
Aby bylo toto řešení funkční, je nutné provést několik opatření a doplnění. Pohyb vzduchu zajistí ventilátory ve vzduchotechnické jednotce. Používají se dva základní systémy rovnotlakého větrání s rekuperací tepla – centrální, kdy výměnu vzduchu zajišťuje jednotka společná pro několik bytů s další regulací v jednotlivých bytech, a decentrální, kdy má každý byt svoji vlastní větrací jednotku. Oba systémy mají své příznivce, oba se vyznačují odlišnými požadavky.
Jak to vypadá v praxi?
V České republice je několik desítek nových bytových domů, vybavených jedním z popsaných systémů větrání (postavené například společnostmi Skanska nebo JRD Praha), nebo radikálních rekonstrukcí bytových domů (například bytový dům vzniklý přestavbou Libeňského pivovaru společností Design Development CZ). V rekonstrukcích panelových domů referenční vzorek zastoupen není. První a prakticky jedinou vlaštovkou je mnohokrát popisovaná realizace domu v Brně-Novém Lískovci zhruba před třinácti lety, kde byla instalována varianta centrálního větrání s rekuperací využívající tehdejší technologie.
Další instalace vzduchotechniky byly nárazové a individuální na základě přání jednotlivých konkrétních majitelů nebo uživatelů zlepšit vnitřní prostředí svého bytu. V těchto případech byl použit decentrální systém s osazením jednotky pod strop koupelny, toalety nebo chodby. Přívod venkovního čerstvého vzduchu byl řešen z fasády domu, obvykle místo mřížky do spíže, odvod pak obdobně, jako by se jednalo o digestoř – tedy napojením do společné kuchyňské stoupačky s odvodem na střechu.

V současné době probíhá nebo je v přípravě několik rekonstrukcí panelových domů. Zajímavá a inspirativní je rekonstrukce školy v Dubňanech u Hodonína postavené panelovou technologií a kolaudované v roce 1989 na bytový dům velmi dobrých energetických parametrů. V objektu vznikne 27 bytů, větrání s rekuperací tepla bude zajišťováno centrálním systémem. Ve čtyřech bytech bude realizováno větrání decentrální, aby bylo možné oba systémy porovnávat ve stejném objektu. Inspirativní je i stavební část – parametry doplnění konstrukcí a oken byly voleny tak, aby bylo možné budovu zařadit do kategorie energeticky pasivních bytových domů. Například výpočtová tepelná ztráta celého objektu je 38,8 kW, výpočtové roční náklady na vytápění bytů jsou dle obytné plochy od 880 do 1920 Kč na byt.

Ve dnech 12. a 13. listopadu 2011 bude dům přístupný v rámci Dne otevřených dveří pasivních domů. V současné době zde vzniká vzorový byt, ve kterém bude po domluvě možné přespat a zažít tak pobyt nejen v pasivním bytě, ale také v prostoru řízeně větraném systémem s rekuperací tepla. Tato zkušenost může být velmi cenná při projednávání plánu oprav ve společenstvích vlastníků a družstvech a při přípravách rekonstrukcí objektů.
Martin Jindrák, ATREA, s. r. o., Jablonec nad
Nisou
www.atrea.cz













